Petr Dorůžka - World Music » Värttinä hraje Pána prstenů

Värttinä hraje Pána prstenů

4. 3. 2004 | Rubriky: Články, Vykopávky, World Music

Skupině Värttinä se daří už před deset let exportovat hudbu pětimilionového Finska na světová podia. Její skladby sice navazují na archaické legendy, kouzla a zvyky severských národů, ale svým jadrným zvukem a energickým nábojem jsou zcela současné. V Praze vystoupí Värttinä už potřetí, v rámci Mezinárodního víkendu žen, v pražském Abatonu v neděli 14. března. O minulosti skupiny i o muzikálovém projektu Pán prstenů vypráví dechový hráč Janne Lappalainen.

Ve vašich tiskových materiálech se píše, že skupinu založila parta školaček a školáků v místě jménem Rääkkylä na východě Finska. Jak to tam vlastně vypadá?

Vesnice Rääkkylä leží v Karélii, je obklopená jezery, má 3000 obyvatel a je to velmi klidné místo.

Ale Rääkkylä je vzdálená pouhých 40 km od dnešní rusko-finské hranice, která se během 2. světové války posunula o velký kus na západ. Finové tehdy podstatnou část Karélie ztratili. Pokud by přišli i o Rääkkylä, jak by se tím změnil váš život?

Asi bych nehrál takovouhle hudbu, život v těch místech by byl mnohem těžší, museli bychom chodit do ruských škol a mluvit rusky, měli bychom mnohem míň svobody a možné bych dostal i ruské jméno.

Je nějaký rozdíl mezi Finy a Karéliany?

Lidé z Karélie jsou veselejší, víc se baví, a říká se že toho hodně namluví.

Většina kapel, které podobně jako Värttinä vytvřily svůj vlastní styl, chtěla na začátku své dráhy hrát jako Rolling Stones, Nirvana či jiná světová skupina. Prošli jste něčím podobným?

Ne tak docela - i když každá skupina sní o tom, že se jí podaří nějaký úspěšný crossover. Ale my jsme od začátku hráli jen hudbu z Karélie, a později z dalších severských oblastí, v nichž se mluví ugrofinskými jazyky - například z Ruska a Estonska. A i když teď skládáme vlastní písně, znějí jak tradiční melodie. My jsme hráli lidovou hudbu tak dlouho, že se nám dostala pod kůži.

Velká část členů Värttinä studovala v Helsinkách na Sibeliově akademii, kde se učí lidová hudba. Ale - dá se lidová hudba vůbec naučit?

Já vím, ideální by bylo, kdyby všechny ty lidové tradice dodnes žily, ale praxe je bohužel jiná. Oddělení lidové hudby založil na Sibeliově akademii Heikki Laitinen, a ten měl krédo: Ovládnout tradiční styly hraní a zpěvu a pak prolomit všechny vžité bariéry a vytvořit lidovou hudbu budoucnosti. Kdybychom tedy nechodili do školy a neučili se ty staré příběhy a melodie, ve Finsku by se dnes asi hrál stejný mezinárodní pop jako jinde v Evropě.

Finsko bylo od 12. století součástí Švédska, před dvěma sty lety připadlo Ruskému carství a nezávislost vyhlásilo roku 1917. Od té doby jste si vytvářeli vlastní kulturní identitu. Co je vlastně jejím základem?

Důležitou inspiraci představuje Kalevala, epos sepsaný na základě lidových příběhů, které po staletí existovaly v ústním podání v Karélii. Někdy si stačí vybrat jednu větu, a na ní postavíte celou píseň.

Mimochodem, Kalevala byla silnou inspirací také pro britského spisovatele J. R. R. Tolkiena, autora Pána prstenů. Ten se kvůli ní naučil finsky a četl ji v originále. Z Pána prstenů bude teď muzikál a Värttinä k němu píše hudbu. Myslíte si, že styl vaší skupiny nějak koresponduje s fiktivní hudbou Tolkienovy Středozemě?

To je trochu složitější. V Pánovi prstenů máte totiž celou škálu odlišných ras a kmenů: jsou tam hobiti, elfové, skřeti, trpaslíci, takže pro každého z nich musíte vymyslet odlišný hudební styl.

Na muzikálové hudbě se spolu s vámi podílí také A. R. Rahman, světoznámý skladatel soundtracků k bollywoodským filmům, v představení budou zpívat muzikáloví herci, hrát bude divadelní orchestr. Nemáte strach, že z toho vznikne guláš?

Naopak - máme šanci vytvořit hudbu, která nikdy neexistovala, a tak je dobré, když máme k dispozici bohatý výběr prostředků.

Ten muzikál bude údajně nejdražší v historii, jeho rozpočet přesahuje 13 (opravená hodnota) milionů dolarů. Nebudou skalní fanoušci Värttinä i Tolkiena protestovat, že jdete do komerce?

Já se komercionalizace nebojím, ty peníze nám pomáhají, mám zkušenosti s tím, když člověku chybí. Pokud nemáte finanční podporu, omezuje vás to v tom, co dokážete realizovat. A tenhle příběh potřebuje hodně dobrou základnu.

Zahrajete nějaké z těch muzikálových skladeb na vašem pražském koncertě?

To nesmíme. Ta hudba je přísně tajná až do premiéry. Uslyšíte ji na našem příštím albu, které vyjde počátkem roku 2005, kdy bude mít muzikálová verze Pána prstenů premiéru. V Praze budeme hrát hlavně skladby z Iki i dalších nedávných alb. Po práci na muzikálu jsme si chtěli udělat změnu, rádi hrajeme živě a proto teď vyjíždíme na turné.

Aktualizace 2007: Lord of the Rings Musical Toronto

—————————————————————————————————————

Severské hudební perspektivy

Ze Skandinávie v posledních letech přichází spousta vynikající hudby, která vznikla “aktualizací” lidových tradic. Severský folk představuje podobně objevný fenomén, jakým byla o čtvrt století dříve keltská hudba ze Skotska, Irska či Bretaně. Melodie severských balad se promítají do hry jazzového saxofonisty Jana Garbarka, s jazzmany příležitostně natáčí i švédská zpěvačka Lena Willemark a mandolinista Ale Möller. K pestré a mnohovrstvé skandinávské nabídce, která sahá od acapella zpěvu až k hutnému elektrickému folk-rocku patří také švédská skupina Hedningarna, jejíž vedoucí tvrdil, že by “chtěl hrát na dudy jako Jimi Hendrix”.

Finsko má na skandinávské hudební mapě ojedinělé postavení. Podobně jako Čechy a Morava totiž představuje nárazníkovou zónou mezi Východem a Západem, a to i v hudbě: “Na našem území obchodovali Vikingové se šperky a zároveň s sebou přinášeli kulturu ze západu - přičemž ve starém Finsku naopak převažovaly vlivy z východu,” tvrdí houslista Värttinä, Kari Reiman. Finové skutečně přišli do Skandinávie z východu, patří k ugrofinské jazykové větvi, a příbuzné mají nejen v Maďarsku a Estonsku, ale také v Povolží a na Sibiři. Do formování finského hudebního jazyka se promítly i skandinávské dějiny: Finsko bylo sedm set let součástí Švédska, v 19. století připadlo Rusku. Archaické, často předkřesťanské tradice, přežívající na izolovaném venkově vnitrozemské Karélie, představovaly doutnající uhlíky finského národního obrození, které sběratele Eliase Lönnrotha inspirovaly k hrdinskému eposu Kalevala. Kuriozní ale je, že první vydání Kalevaly bylo daleko čtenější v překladech než v originále, Finština se tehdy mezi vzdělanci na území Finska příliš nepoužívala. Karélie učarovala dalším generacím umělců, ale etnografické výlety na východ tragicky ukončila 2. světová válka. Velká část finské Karélie tehdy připadla Sovětskému svazu a ocitla se za železnou oponou. “Můj otec se v Karélii narodil, a když mu bylo deset let, musel se spolu s 200 000 dalších obyvatel vystěhovat. Na ruské straně žijí dodnes lidé, kteří mluví finsky, i když se museli naučit rusky a nechat si poruštit jména,” vzpomíná Kari Reiman.

Na hudbě Värttinä vás hned napoprvé zaujme ostrý rytmus a křičený zpěv. I to má své příčiny v historii: “Před sto lety se zpívalo pěkně nahlas a zostra - zpěvák musel překřičet ruch v sále i tanečníky,” vysvětluje zakladatelka Värttinä Sari Kaasinen, která ze skupiny odešla před 7 lety. Mezníkem ve vývoji skupiny bylo album Oi Dai, v rozmezí dvaceti let vůbec první finská deska, která se prosadila v konkurenci angloamerických importů a získala zlaté album. Od přímočarých a rozverných skladeb počátečného období se Värttinä propracovala k textovým metaforám i zvukově rafinovanému doprovodu, jehož základ ale dodnes tvoří akustické nástroje. Exprese i autentičnost, to vše jistě přispělo k nabídce na hudbu pro muzikál Pán prstenů. Jak k ní vlastně došlo? Hudební šéf projektu A. R. Rahman prý poslal své producenty do místnosti, kde byly desítky CD seřazených podle zeměpisných oblastí. Těm padlo do ucha album Ilmatar, a zvláště pak skladba Äijö. Jejím tématem jsou stará pohanská kouzla, která účinkují proti hadímu uštknutí. Äijö - na rozdíl od zatím utajovaných muzikálových skladeb - určitě zazní i na pražském koncertě Värttinä.

—————————————————————————————————————

LETOPISNÉ SPOJNICE FINSKA A STŘEDOZEMĚ

1835
První vydání Kalevaly od Eliase Lönnrotha.

1911
J. R. R. Tolkien studuje finštinu a čte Kalevalu v originále.

1917
Finsko vyhlašuje nezávislost

1947
Masový exodus finské populace z Rusy anektované západní Karélie

1954-55
První vydání Tolkienovy trilogie Pán prstenů

1983
Vznik Värttinä

1991
Album Oi Dai vytlačilo z finského žebříčku angloamerické importy a získává zlatou desku

1998
Värttinä hrají poprvé v Česku

2006
Premiéra muzikálu Pán prstenů v Torontu s hudbou Värttinä

2007, květen
Premiéra Pána prstenů v Londýně v Theatre Royal Drury Lane

STVOŘENÍ SVĚTA DLE KALEVALY

“Ze samotného úsvitu Vzdušného živlu, zpod oblohy, přilétla orlice Kokko. Letěla vysoko nad mořem, hledala vhodné místo pro své hnízdo. Bohyně Vzduchu, překrásná Panna Ilmatar, vynořila nad mořskou hladinu své koleno. Orlice Kokko usedla na koleno Bohyně Panny a snesla šest zlatých vajec a jedno železné. Rozfoukal se prudký severní vítr Vihma, smetl vejce do moře. Připlul k nim mořský dravec Hauki a spolkl je. Kokko ho udeřila jednou, udeřila podruhé, rozťala Haukiho žaludek, vejce z něj vypadla a roztříštila se na střepiny. Ze dna skořápek vznikla Matka Země, která je z železa. Z vršku skořápek je obloha, ta je z mosazi. Ze žloutku vajec vzniklo Slunce, z bílku Měsíc, a ze střepin skořápek jsou hvězdy.”

přeloženo z bookletu alba Kokko skupiny Värttinä

Původně v: Lidové noviny březen 2004


Rubriky

Poslední články