World Music

Balkánský kořínek Gorana Bregoviće

Zatímco převažující část východní Evropy v poslední dekádě směřovala od totality k demokracii, v dřívější Jugoslávii tomu bylo naopak. V sedmdesátých letech, kdy Čechy vyháněla do exilu normalizace, patřila Jugoslávie k nejliberálnějším zemím východního bloku. V kinech tu dávali Jamese Bonda stejně jako Costa-Gavrasovo Doznání, za přijatelné ceny jste tu koupili anglický překlad Solženicynova Gulagu i západní elpíčka - a k vycestování jste si museli opatřit podobný devizový příslib, jako k návštěvě kapitalistické ciziny.

25. 8. 2009 | číst vše...

Yair Dalal: hudební balzám z Babylonu

“Svět je úzká lávka a nejdůležitější ze všeho je nebát se,” napsal v 18. století polský rabín Nahman. Podobnou lávku mezi Východem a Západem představuje hudba z dnešního Izraele. Houslista a loutnista Yair Dalal patří k muzikantům, kteří do ní vnášejí vlivy z Východu, jeho rodiče totiž pocházejí z Iráku. Dalal hraje právě tak s klasickými hráči z Evropy jako s lidovými arabskými muzikanty. V neděli 19. dubna vystoupí v pražském Divadle u hasičů, následující rozhovor vznikl před několika lety na veletrhu Womex.

12. 4. 2009 | číst vše...

Festival in the Desert na DVD

“Oni jsou Indiáni z Ameriky, my jsme Indiáni ze Sahary,” říkají místní Tuaregové o skupině Blackfoot z Arizony. Závěr programu patří Robertu Plantovi,

9. 12. 2004 | číst vše...

Värttinä hraje Pána prstenů

Skupině Värttinä se daří už před deset let exportovat hudbu pětimilionového Finska na světová podia. Její skladby sice navazují na archaické legendy, kouzla a zvyky severských národů, ale svým jadrným zvukem a energickým nábojem jsou zcela současné. V Praze vystoupí Värttinä už potřetí, v rámci Mezinárodního víkendu žen, v pražském Abatonu v neděli 14. března. O minulosti skupiny i o muzikálovém projektu Pán prstenů vypráví dechový hráč Janne Lappalainen.

4. 3. 2004 | číst vše...

Hudební kolize Keltů s Vikingy

Ve finské lidové hudbě mají hlavní slovo ženy. V celkem devítičlenné sestavě Värttinä bychom napočítali hned čtyři zpěvačky. Muzikantským duchem skupiny a jejím mluvčím je Kari Reiman - který nám před nadcházejícím koncertem Värttinä na pražském festivalu E T Jam poskytl po telefonu z Helsink následující interview.

10. 6. 1999 | číst vše...

Židovské zpěvy v nových barvách

Americký rabín Dr. David Neiman shromáždil ve své sbírce úctyhodné množství nahrávek východoevropských kantorů, jejichž emocionálně vypjatý projev mocně zapůsobil na jeho přítele, kalifornského producenta a hudebníka Wallyho Brilla - a přivedl ho k myšlence zasadit hlasy židovských zpěváků do nového hudebního kontextu.

Konec 20. století přináší dosud úzce vymezeným hudebním kategoriím obecnější náplň: termín “blues” už neoznačuje jen dvanáctitaktové schéma, ale s nadhledem podanou hudební výpověď o prožitém utrpení, a pod slovem “soul” se nerozumí pouze pěvecký styl, vycházející z emocí lidské duše a čerpající z církevních zpěvů amerických černochů, ale třeba i rituální zpěvy islámských dervišů či židovských kantorů.

původně v: Lidové noviny, leden 1998

13. 1. 1998 | číst vše...

Staré tango a nové kousky Astora Piazzolly


“Mí informátoři se shodují v jednom: tango se zrodilo v bordelu,” napsal argentinský spisovatel Jorge Luis Borges, který byl rovněž vášnivým milovníkem tanga. Kolem roku 1910 putovalo tango přes Atlantik do Paříže a místní arcibiskup tehdy doporučoval všem dobrým křesťanům, aby se této provokativní taneční novince vyhýbali. Tango přežilo ostatní dobové tance hlavně zásluhou Astora Piazzolly, skladatele, který svým nekonvenčním přístupem k tangu kdysi šokoval celou Argentinu. “Tango je podle mě spíš pro uši než pro nohy,” tvrdil.

28. 9. 1997 | číst vše...

Hudební opojení s šamanskou příchutí

Zpěvačka Mari Boine má sice norskou státní příslušnost, ale hlásí se k národu Sami, pro který jeho jižní sousedé zavedli označení Laponci; dnes jich žije na severu Evropy kolem 50 000. Gula Gula, první album zpěvačky, která tehdy ještě vystupovala od jménem Mari Boine Persen, vydal před šesti lety u své firmy Real World anglický zpěvák Peter Gabriel, a na své nahrávky ji přizval i norský saxofonista Jan Garbarek. Mari Boine zčásti čerpá z tradice předkřesťanských šamanských rituálů a tvrdí: “Hudba to je nejlepší metoda, jak se dostat do stavu opojení - bez drog.” Se skupinou, kterou tvoří jazzoví hudebníci ze Skandinávie a jihoamerický indiánský hráč na Panovu flétnu,

12. 11. 1996 | číst vše...

Stella Chiweshe: Rytmus v lebce

RYTMUS V LEBCE

Černoši v Africe nevymysleli ani lumbální punkce, ani elektroencefalograf, ale na rozdíl od bělošských lékařů už léta používají metody, které naopak řada neurologů studuje: když je člověk vystaven působení rytmu, může to v jeho mozku vzbudit vlnění, k němuž v normálním stavu nedochází. Nebýt afrických rytmů, neznali bychom dnes ani latinskoamerickou hudbu, ani disco a možná ani minimal music; nic z toho však nedokáže nahradit přímý kontakt s africkými kořeny.

cca 1994 (??) pro Reflex

21. 4. 1994 | číst vše...

Velikonoční curry

Zakir Hussain, hráč na tabla, působí jak ve společnosti “západních”, tak indických hudebníků. Do Prahy přijel s jednou z nejlepších indických zpěvaček, Sulochanou Brahaspati, dvěma dalšími indickými hráči a francouzskou skupinou Gradiva, která se specializuje na evropskou hudbu ze 17. a 18. století.

Před pětadvaceti lety doprovázel Zakirův otec Alla Rakha světoznámého hráče na sitar, Raviho Shankara. Oba hráli ve Woodstocku a na dalších legendárních místech rockové historie. Ze všech rockerů se tehdy s Shankarem nejvíce sblížil George Harrison a jejich přátelský vztah měl téměř symbolický význam. Do vědomí celé beatlovské generace tehdy pronikly první orientální impulsy.

27. 11. 1993 | číst vše...

Orient Express, který jede až do Ameriky

Dáma z amerického Středozápadu vzpomíná na svoji první cestu do New Yorku. Po ulici kráčel muž chasidského vyznání. “Podívejte co má na sobě, vypadá jak komediant. To musí být jeden z těch newyorských cvoků.” Za chvíli si na protějším rohu všimla postavy ve stejném bláznivém oděvu. “Zřejmě jsem potkala v New Yorku jednoho člověka dvakrát. To by se přece správně nemělo nikdy stát.” Za dalším rohem viděla podobných postaviček stovky. Chasidé tu měli sněm. Dáma zjistila, že vstoupila do odlišné kultury.

28. 1. 1992 | číst vše...

500 let po Kolumbovi: Amerika se vrací do Evropy… a v patách za ní se valí Afrika.


Youssou N’Dour: “Africká kultura je základem kultury celkého světa. Africká hudba je matkou veškeré hudby. Dali jsme Americe blues, reggae, jazz, všechna hudba vychází z africké hudby.” Podobný sebejistý názor měli donedávna Evropané o kultuře svého kontinentu, a přesto v uplynulém století zasáhl africký hudební vliv celou zeměkouli. Začíná nová kapitola hudebních dějin?

27. 1. 1992 | číst vše...


Rubriky

Poslední články