2007

Kytara mezi Evropou a Orientem 2: Amit Chatterjee

Dalším významným indickým hudebníkem, který si jako nástroj zvolil kytaru, je Amit Chatterjee. Na rozdíl od Bhattacharyi se pohybuje v obou kulturách, západní i indické. Jedenáct let byl jako kytarista i zpěvák členem Joe Zawinul Syndicate, ale vedle toho příležitostně hraje indickou vážnou hudbu na sitar. Před několika lety se usadil v Česku, kde působí s vlastní sestavou Alliance i jako zvláštní host se skupinou Maraca. Jako kytarista čerpá z jazzu i rocku, ve studentských letech ho silně ovlivnila například Santanova nahrávka Black Magic Woman.

19. 5. 2008 | číst vše...

Písně tažené parní lokomotivou

Mean Ol’ Frisco. Midnight Special. Love in Vain. Rock Island Line. To všechno jsou slavné písničky z bluesové i rockové historie, které na první pohled jakoby nesouvisejí. Pocházejí od různých autorů a z různých dob. Jedno ale mají společné. I když z názvu, a někdy ani z textu to není zřejmé, inspirovaly je americké vlaky.

5. 5. 2008 | číst vše...

Kytara mezi Evropou a Orientem 1: Debashish Bhattacharya

Indickou hudbu si Evropané spojují především s bubínky tabla a sitarem. O to větším překvapením je ohlas indických kytaristů. K těm světově nejúspěšnějším patří Debashish Bhattacharya, známý svým crossoverovým albem s americkým bluesovým kytaristou Bobem Brozmanem. Ale Bhattacharya je především erudovaný hráč indické klasické hudby, už ve svých čtyřiceti letech získal titul Pandit, což znamená všemi respektovaný mistr svého oboru. Letos na jaře přijel do Londýna převzít cenu BBC World Music Award v kategorii Asie/Pacifik, následující rozhovor vznikl před slavnostním koncertem.

12. 4. 2008 | číst vše...

Zlí duchové musejí odejít, tvrdí Dee Dee Bridgewater

Mali se stalo cílem špičkové americké jazzové zpěvačky Dee Dee Bridgewater. Ta jezdila do západní Afriky nejprve v rámci humanitární pomoci, roku 1999 byla totiž jmenována Velvyslankyní Spojených národů pro potraviny a zemědělství. Ale zdejší hudba ji okouzlila, a v srpnu 2004 se vydala do Mali plánovat své další album. Našla tu mnoho spřízněných duší, se zpěvačkou Oumou Sangare například vystoupila loni na podzim v známém pařížském klubu New Morning. Její africké album vyšlo po dvou letech příprav letos na jaře, pod názvem Red Earth, Červená země, což je převládající součást vyprahlé malijské krajiny.

29. 1. 2008 | číst vše...

Pivo, maso, zpěv: rozhovor s Lucy Duran

O ngoni se říká, že patří k nejlépe střeženým tajemstvím západní Afriky - což platilo až do letošního roku, kdy vyšlo album Segou Blue. Natočil je Bassekou Kouyate spolu s dalšími třemi hráči na ngoni. V africkém kontextu to je album docela kuriozní, neslyšíte na něm totiž ani djembe, ani koru. Písně alba reflektují malijskou historii, nikoli však její světově nejznámější kapitolu, říši Sundjata Keity ze 13. století, ale naopak poslední z předkoloniálních útvarů, který zanikl koncem 19. století.

22. 1. 2008 | číst vše...

Maďarská zpěvačka Beata Palya preferuje ticho a vydává nové album

Beata Palya (31) už přes dva roky vede svoji vlastní skupinu. Svým nadhledem i všestranností představuje výjimku nejen v Maďarsku, ale celé východní Evropě: v repertoáru má vedle maďarských a romských skladeb písně z Indie a Iránu, a na svém letošním koncertě v Rudolstadtu je střídala s angličtinou a francouzštinou. Čtenář, který u toho nebyl, by možná spekuloval, že zpěvačka chce vstoupit do světové pop music prostřednictvím coververzí - ale obecenstvo v rudolstadtském kostele bylo sílou její osobnosti…

8. 1. 2008 | číst vše...

Jazzová rarita z české filmové kuchyně

Na podzim přišel do distribuce soundtrack k filmu Obsluhoval jsem anglického krále, pozoruhodný tím, že jako bonus přináší skladbu, která ve filmu nakonec nezazněla. Spolu s autorem hudby a pianistou Alešem Březinou ji natočil jazzman Tony Scott, který letos v březnu zemřel a skladba tak smutnou shodou okolností zůstala jeho vůbec poslední nahrávkou.

1. 1. 2008 | číst vše...

Trubaduři Evropy, Afriky i Asie

S postavou muzikanta-básníka-vypravěče, který putoval mezi vesnicemi či šlechtickými dvory, se setkáváme v dějinách mnoha kultur, historické termíny jako bard, minstrel či griot se často užívají jako modelová označení pro dnešní zpívající autory či protestní zpěváky. Jak tedy tvořili ti původní potulní hudebníci? Byly jejich nomádské cesty zpomalenou obdobou nynějších turné? Původní bardové žili ve Skotsku, Irsku a Walesu až do ranného novověku, svoji poesii recitovali či zpívali za doprovodu keltské harfy. Nejznámějším a také posledním z irských bardů byl slepý irský harfeník Turlough O’Carolan (1670-1738), jehož repertoár žije dodnes v podání tak různorodých umělců jako je třeba pražský kytarista Michal Hromek anebo irský zpěvák Iarla O’Lionaird. Ten o Turlough O’Carolanovi tvrdí: “Zajímavé je, že napsal spoustu písniček, ale nikdo je nezpívá, všichni hrají instrumentální verze. Jejich texty do těch melodií nějak nepasují, v jedné sloce je zkrátka příliš mnoho slov. Muzikologové se domnívají, že on ty příběhy vyprávěl a k tomu hrál na harfu.”

17. 12. 2007 | číst vše...

V tomhle domě piano nebude!

Z finských skupin u nás nejčastěji koncertují Värttinä, což je dobrou indikací vyhraněnosti, nikoli však pestrosti finské hudební scény. Na to, že Finů je pouhých pět milionů, se můžou chlubit takovou hudební různorodostí, kterou jeden úspěšný model zdaleka nereprezentuje. Kdybychom mezi těmi, kdo finskou hudbu sledují, uspořádali anketu, kdo je v poslední době nejhlouběji zasáhl, dost možná by se shodli na akordeonistce Marii Kalaniemi. Ne, v tomto případě se nejedná o zbožné přání autora, ale zcela konkrétní zkušenost ze setkání v Helsinkách letos na jaře, jehož se zúčastnilo zhruba dvacet novinářů a festivalových organizátorů z celého světa.

29. 10. 2007 | číst vše...

Na flamenco musíte mít dobré uši, říká tanečnice Belén Maya.

Letošní rok českým fanouškům flamenca přeje: v létě proběhl čtvrtý ročník festivalu Iberica, počátkem listopadu se do Prahy chystá Paco de Lucia. Jedna z nejvýznamnějších flamencových tanečnic, Belén Maya, k nám přijela hned dvakrát: v červnu na taneční workshop ve studiu Zambra, v srpnu s představením Dibujos do divadla Archa, po němž následoval další workshop.

22. 10. 2007 | číst vše...

S Lucíí Pulido o kravách v Alpách a Kolumbii

“Cantos de vaquería,” tedy písně kolumbijských kovbojů, zpívali původně muži. Co se změní, když je zpíváte vy? Ladění nebo i emoce?

Původně to jsou pracovní písně, součást denního života, takže se změní především kontext. Ty originály jsou pro mě inspirací, a z nich je nutné tu píseň vytvořit. Zajímalo by mě, co by řekl někdo z těch kovbojů, kdyby slyšel zpívat mě.

8. 10. 2007 | číst vše...

Na skok v Náměšti, Hladce a obrace v Kremži na Dunaji

Pokud bychom moravsko-rakouskou hranici proměnili v osu souměrnosti, zrcadlovým obrazem Náměšti bude malebné městečko Kremže, tradičně známé hořčicí a vynikajícími bílými víny, a v posledních letech navíc festivalem Glatt und Verkehrt. Poněkud komplikované sousloví znamená v překladu “hladce a obrace”, tedy pojem spojený spíš s pletením svetrů než s hudbou. Dle vyjádření programového ředitele Jo Aichingera to ale vystihuje základní myšlenku festivalu, tedy využití hudebních kontrastů a propojování lokálních tradic se světovým kontextem.

8. 10. 2007 | číst vše...

Hudba italských kmenů 21. století

Před půl stoletím se do Evropy vydal americký hudební sběratel Alan Lomax. Nahrávky, které tehdy pořídil v Itálii i dalších zemích, mezitím získaly na hodnotě, mnohé z nich totiž zachycují styly dnes už zaniklé. Současný stav italské regionální hudby mapuje série 20 CD Tribù Italiche (Italské kmeny), která v uplynulých letech vycházela jako příloha italského časopisu World Music Magazine. Jejím iniciátorem je Pietro Carfi, rozhovor vznikl v Marseilli v průběhu festivalu Babel Med.

1. 10. 2007 | číst vše...

Rudolstadt 2007

Beáta Palya má pověst nejlepší nové zpěvačky z Maďarska, země, která díky Mártě Sebestyén či Irén Lovasz právě v této disciplíně nasadila hodně vysokou laťku. Koncert v rudolstadtském kostele ale předčil všechna očekávání, vžitá měřítka překračovali i její muzikanti, zvláště cimbálista který spoléhal spíš na rytmus než ozdoby, i expresivní saxofonista. Její hlavní zbraní je muzikálnost i přizpůsobivost, jakou si ale člověk spojuje s romským etnikem. Beáta o sobě tvrdí, že je Cikánkou spíš duší nežli původem.

15. 9. 2007 | číst vše...

Radůza: Z Karlova mostu do Salonu barokních dam

Letošní je pro Radůzu jedním z nejaktivnějších období jejího života. Po živém albu Vše je jedním a koncertním DVD Půjdu, kam chci stihla natočit kompozičně i aranžérsky bohaté studiové album V salonu barokních dam, které vyjde na podzim. A mezitím ještě ještě porodila syna Atillu.

27. 8. 2007 | číst vše...

Starší články »


Rubriky

Poslední články